Anatomický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ukrývá ve svém muzeu srovnávací anatomie kompletní kostru plejtváka malého. Exponát je výjimečný tím, že na jeho kostře jsou zachovány i některé jeho měkké tkáně. Kostra tohoto kytovce byla do muzea umístěna pravděpodobně už v druhé polovině 19. století, a nyní je podrobně zrestaurována.
Jedinečnost této kostry je v její kosterní úplnosti včetně jazylky, rudimentu pánve a stehenních kostí, ale také v uchování některých měkkých tkání. To je i v celosvětovém měřítku výjimečné. Konce předních končetin zdobí zbytky kůže ploutví, mezi jednotlivými obratli vidíme zachovalé meziobratlové ploténky. Kostra plejtváka, která původně nebyla odborně ošetřena, však začala v průběhu času degradovat. Bylo zřejmé, že bez restaurátorského zásahu jí hrozí zkáza.
Kostra kytovce v muzeu Anatomického ústavu 1. LF UK patří s největší pravděpodobností plejtváku malému (Balaenoptera acutorostrata). Ten je nejmenším zástupcem čeledi plejtvákovitých. Přesto se jeho hmotnost pohybuje okolo devíti tun. Pouhé určení druhu jen na základě klasického kosterního popisu je sporné. Podle anatomů z 1. LF UK se může jednat i o plejtváka jižního (Balaenoptera bonaerensis). K přesnému určení druhu pomůže analýza jeho DNA, která ještě probíhá.
Kostra plejtváka byla zařazena do sbírek s největší pravděpodobností v druhé polovině 19. století. Bohužel část univerzitního archivu, která toto období mapuje, shořela na konci druhé světové války. Ví se však s určitostí, že kostra již počátkem 20. století byla ozdobou anatomického muzea. V dubnu 1945 byla při bombardování Prahy a bombových zásahů budov na Karlově náměstí zasažena tlakovou vlnou i budova Anatomického ústavu. Při svěšování kostry bylo zjištěno, že celý povrch hřbetních ploch kostry plejtváka byl poset zaseknutými drobnými úlomky skla z rozbitých oken ústavu. Exponát je tak současně i svědkem pohnutých dějin 20. století.
Soudobé restaurování kostry znamená i novou úpravu výstavního prostoru. Kostra je proto nově osvětlena bodovými světly, závěsný systém kolejnic, lanových táhel umožňuje přirozenější polohu kostry v prostoru, včetně jeho končetin. Hlava plejtváka dnes směřuje ke vchodu do muzea a návštěvníka vítá. Po stranách kostry plejtváka jsou umístěny kostry moroně indického (Dugong dugon) a delfína skákavého (Tursiops truncatus) z místních sbírek. Pro potřeby výuky lze názorně srovnávat utváření jejich koster s kostrou velryby. Audiovizuální zařízení umožňuje předvést plejtváka v pohybu v jeho přirozeném prostředí a slouží jako doprovod k odbornému výkladu.
Restaurování, které provedla společnost Prudencia 97 společně s Akademií výtvarných umění, Slezským zemským muzeem v Opavě a Ústavem chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze, bylo umožněno díky grantové podpoře Ministerstva kultury České republiky (ISO D) a darům dalších mecenášů.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Foto: Andrej Shbat, Markéta Sýkorová
 |
 |
 |
 |
 |
© Anatomický ústav 1.LF UK