Vážení pozůstalí, vážení přátelé,
sešli jsme se dnes, abychom uctili památku těch, kteří poskytli svoji tělesnou schránku posluchačům lékařství a bakalářských oborů ke studiu anatomie. Vážíme si jejich velkorysého rozhodnutí a sešli jsme se zde proto, abychom jim vyjádřili vděčnost a úctu.
Sešli jsme se dnes k poslednímu rozloučení s těmi, kteří nám umožnili, aby anatomie byla místem, kde zemřelí učí živé. Přijímáme jejich dar s respektem k tak hluboce prožité lidské vzájemnosti. Možná je vedl i ohled k pozůstalým, které chtěli zbavit starostí, i když ani pro ně nebylo jistě snadné smířit se s odložením smutečního obřadu až do dnešního dne. Děkujeme proto také pozůstalým našich dárců za pochopení tohoto odkladu. Rozhodnutí našich dárců bylo možné uskutečnit i díky uznání potřeby praktického studia anatomie, které nacházíme ve společnosti a také díky pochopení církví a jejich vlivu na spoluobčany.
Studentům umožnili naši dárci poznat stavbu lidského těla a nám, učitelům anatomie, poskytli příležitost předat své poznatky a zkušenosti další generaci budoucích lékařů a zdravotníků. Jsou to poznatky, které nelze zprostředkovat pomocí knih a atlasů ani internetových programů. Dnešní setkání budoucích lékařů s pozůstalými našich dárců se uskutečňuje za přítomnosti duchovních. Je to tedy také setkání a vzájemné poznání těch dvou profesí, které mají k posledním věcem člověka nejblíže.
Bez poznání stavby lidského těla by medicína založená na poznatcích biologických věd neměla své oprávnění. Trvalo dlouho než se tento přístup prosadil a než nad snahou ovlivňovat průběh nemocí kouzly a magickými úkony, převážilo odhodlání pohlédnout do vlastního nitra, poznávat jeho stavbu a funkci, a na racionálních základech mírnit průběh nemocí a zpomalovat stárnutí.
Trvalé znalosti anatomie získají studenti jedině bezprostředním kontaktem s tkáněmi a orgány, kdy si hmatem a zrakem ověřují správnost svých poznatků. Osvojení normální stavby lidského těla jim později umožní napravovat následky úrazů a rozpoznávat chorobné změny vyvolané nemocí. Zručnost získaná při studiu anatomie je základem lékařského povolání ve všech chirurgických oborech.
Studium stavby lidského těla je provázeno naléhavostí otázek o smyslu života a smrti. Setkání se zemřelými z Anatomického ústavu hned na počátku studia není pro naše studenty lehké. Jejich životní zkušenost většinou dosud neobsahuje setkání se smrtí a dosud nezažili uspokojení z úspěšného počínání lékaře, který prospěl nemocnému. Tuto konfrontaci snad usnadňuje věcnost jejich studia a možná i to, že ve dvacátém roce života není vědomí vlastní smrtelnosti dosud příliš naléhavé a touha po nekonečném trvání vědomí přežívajícím naši tělesnou schránku, se zatím příliš silně neozývá.
Hippokratovská přísaha zavazuje lékaře prospívat nemocným.
Dcera jedné z našich zemřelých nám napsala: „mým prostřednictvím vzkazuje moje maminka všem medikům a medičkám, kteří se na ní budou učit, aby se toho naučili co možná nejvíce, a aby se z nich stali dobří lékaři a lékařky“. Věřím, že dostát takovémuto poslednímu přání je předsevzetím každého z našich studentů. A nejen to, věřím, že budou jako lékaři respektovat práva a zájmy bližních a nést odpovědnost i za dění, které nepřináší žádný zisk. Je to mravní příkaz, který umožňuje soužití lidského společenství.
Dear Students, we meet today to commemorate those who donated their bodies for the education of medical students in anatomy. We realise that without their gracious gift the study of anatomy would not be possible. We accept this gift with the deep feeling of responsibility and respect for life that ended with such a generous deed.
Vážení přítomní, kolegové/kolegyně,
Začal bych citátem římskího filosofa, spisovatele a řečníka Cicera: ¨Není smrtelníka, jehož by se nedotkla bolest a nemoc¨
Asi každý z vás jste ve svém životě měl příležitost setkat se s výborným lékařem, který vám vyléčil bolest, nemoc nebo jinak pomohl. Naprostá většina z nás studentů si vybrala studium lékařství právě z tohoto důvodu - být jednou právě těmito výbornými lékaři, u kterých budou jejich pacienti nacházet vyléčení, úlevu od bolesti a možnost zdravějšího a plnohodnotnějšího života.
Abychom my studenti tohoto poslání dosáhli je za potřebí intenzivní studium a lidský přístup. Avšak ani sebelepší učebnice nebo anatomické atlasy nemůžou nahradit přímý kontakt s dárcovským tělěm.
Těla zemřelých, za které dnes probíhá toto rekviem, se nám při studiu stala nesmírným zdrojem praktických informací, znalostí, nacházení souvislostí a myšlenek, které nás budou provázet celým studiem a po celou další profesní kariéru.
Toto nesmírně šlechetné, a věřím i těžké rozhodnutí již zemřelých dárců dát k dispozici svá těla pro studijní účely nám dalo možnost snad jednou se stát již zmíněnými výbornými lékaři, kteří budou léčit těla i duše nemocných.
Je třeba zmínit i lidskou stránku věci. Mnohým z nás studentů přineslo toto první přímé setkání se smrtí opravdový respekt k životu samotnému i lidskému zdraví. Toto setkání tak bylo významné nejen jako příprava na lékařské povolání, ale i pro nás osobně.
Někteří z vás jste se přišli dnes alespoň symbolicky rozloučit se svými blízkými. My studenti bychom byli moc rádi abyste odsud odcházeli hrdí na tyto své blízké. Oni pomohli při utváření dalších generací lékařů ale i prohlubování znalostí odborníků z praxe. Pomohli přesně těm, které občas každý z nás potřebuje pro lepší život.
Za nás studenty bych si dovolil vyjádřit obrovský dík a hlavně obdiv těm, kteří odešli z tohoto života ale jejichž rozhodnutí zásadně, a pozitivně, ovlivnilo naše současné i budoucí studium. Náš dík také patří pedagogickému sboru Anatomického ústavu 1.LF za celkové profesionální zajištění této studijní i lidské zkušenosti.
Děkujeme.
Vážení pozůstalí, vážení přítomní, dámy a pánové,
dnešní bohoslužba za dárce těl a pro jejich rodiny je nejen poděkováním a vyjádřením soustrasti od celé lékařské fakulty, ale zároveň je nadějí pro mnoho nemocných, kterým by se bez Vašich blízkých a Vás nemuselo dostat natolik vysoké odborné péče jako je tomu dnes.
Jen díky dárcům těl jsme schopni my, medici, porozumnět nejen neosobním učebním textům, ale také uvědomit si že život je nejen radost, ale také bolest a smutek ze ztráty milovaných. Každý ze zesnulých zde, na tomto světě zanechal určitou stopu, která ať už přímo či nepřímo ovlinila nás všechny a je proto nejdůležitější chovat se ke každému živému, či mrtvému s úctou, lidské činy totiž tvoří budoucnost.
Mé díky se slovy vypovědět nedají, avšak pokusím se je vyjádřit alespoň svou budoucí prací lékařky.
Děkuji
zpěv - Klára Kumštová
J. S. Bach - O haupt voll Blut un Wunden
J. S. bach - Aus liebe will mein Heiland sterben
doprovod
flétna: Anna Čechová
viola: Hana Kostrunková
viola: Iva Karpíšková
a
Harmonia Mozartiana Pragensis
Ivan Helekal
fotoalbum zde
Zpět na vrchol
© Anatomický ústav 1.LF UK