První sbírku anatomických preparátů na pražské lékařské fakultě založil František Josef Du Toy,
pražský rodák, který po studiích lékařství v Praze, se za pobytu v Lipsku a zejména v Leidenu naučil Ruyschově technice nástřikových preparátů.
Část jich pro pražský ústav nakoupil, později po návratu do Prahy je i sám zhotovoval. Protože se preparáty provedené Ruyschovou technikou (vzhledem ke složení nástřikové hmoty převážně z různě obarvených tuků) po nějaké době spontánně rozpadaly ( Hyrtl, 1860), bylo třeba původní sbírku průběžně obměňovat a doplňovat, a to jak preparáty ukládané v alkoholu, tak preparáty sušené.Obnova sbírek začala již za Jiřího Prochásky, a nové preparáty vytvářeli i jeho následovníci, Josef Rottenberg a Josef Oechy. Procháska vytvořil četné injekční preparáty, založil sbírku malformací, a z pražských zrušených kostnic získal velkou osteologickou sbírku normálního a zejména patologického skeletního materiálu (který však byl Toldtem v r. 1879 předán sbírkám chirurgické kliniky vedené profesorem Gussenbauerem). Nástřikové preparáty Procháskovy však neměly tak dlouhou životnost (ve zdejších sbírkách jsou uchovávány dva preparáty cév malého úseku tenkého střeva).
J.G. Ilg, učitel Purkyňův a Gruberův, který řídil ústav po Oechym od r. 1809 po řadu let, zhotovil množství skeletních preparátů, zejména sluchového labyrintu nejrůznějších živočichů. V r. 1831 daroval ústavu svou osobní sbírku preparátů srovnávací anatomie. Hyrtl (1841) se zmiňuje, že do jeho příchodu na pražskou anatomii bylo Ilgem a jeho prosektorem Bochdalkem dodáno do sbírek ústavu přes 500 preparátů.
Po Ilgově odchodu pak v tvorbě sbírek pokračovali zejména Joseph Hyrtl a Vincenc A. Bochdalek. Postupně byly zdokonalovány nástřikové hmoty. Jejich složení je publikováno Hyrtlem (1860). Použití různých druhů pryskyřic a různých fermeží ve směsi s minerálním barvivem a s vosky dovolovalo nástřiky ze tepla i za studena. Nástřiková hmota pak ztuhla a preparát mohl být po řadu let uchováván v alkoholu, nebo po prosycení arsenikem vysušen, ať po předchozí alkoholové lázni, nebo bez ní. Volba složení nástřikové hmoty dovolovala regulovat průnik nástřiku buď do velkých nebo malých arterií, nebo do arteriol, a nebo až do kapilárního řečiště, čehož využíval Hyrtl pro zhotovování preparátů kapilárních řečišť různých tkání. Tyto preparáty se ve formě malých úlomků tkáně, zalitých do průhledného laku, pozorovaly pod jednoduchým mikroskopem. Některé z nich jsou ve zdejších sbírkách zachovány.
Makroskopické preparáty, které se v té době vytvářely, byly ovšem dvojího druhu: jedny (jichž byla menšina) byly vytvářeny jako stálé, výstavní, muzejní preparáty, druhé (většina) byly ukládány hromadně ve velkých nádobách do alkoholu, pro výuku vyjímány a demonstrovány - tím ovšem poškozeny tak, že je bylo třeba ustavičně obměňovat.
Vedle anatomie člověka byla ovšem pěstována i anatomie srovnávací, což se projevilo i ve složení sbírek. První srovnávací skeletní preparáty uložil do sbírek Ilg. Bochdalek, který převzal anatomický ústav po Hyrtlovi, podnikl cestu do Skandinávie, odkud přivezl 1924 zoologických objektů 180 rodů a 282 druhů, čímž bylo ústavní museum značně obohaceno o sbírku skeletů i mokrých preparátů.
Po nějaké době menšího zájmu Bochdalkových pokračovatelů o sbírky, přišly nové přírůstky muzea v době Toldtově. Jednak byly zhotoveny nové nástřikové preparáty (zejména zkušenou rukou tehdejšího Toldtova asistenta, pozdějšího profesora Hugo Rexe). Z těchto preparátů zůstal řada dodnes zachována. Jednak ústav r. 1877 z tehdejšího fyziologického ústavu převzal Purkyňovu sbírku antropologických, srovnávacích a embryologických preparátů a modelů.
Po rozdělení pražské university na česky a německy vyučující paralelní instituce zůstala ve smyslu znění císařského dekretu o rozdělení university budova anatomického ústavu části německé, a český anatomický ústav v nově postavené budově zakládal sbírky znova. V té době již byl znám formol jako účinný konservační prostředek a byly též vynalezeny další konservační tekutiny, čímž klasické sušené preparáty ztratily svůj praktický význam. Na německém ústavu založil Toldtův nástupce Carl Rabl, sbírku pánví, injikovaných placent, anomálií obratlů a žeber, a zakoupil veškeré dosažitelné embryologické modely. Prof. Rex pokračoval až do svého odchodu v tvorbě sušených preparátů. Český ústav spolu se svým oddělením topografické anatomie postupně za řízení V. Steffala, J. Jánošíka, a Karla Weignera vytvořil až do zavření českých vysokých škol nacisty 17. 11. 1939 bohatou sbírku (celkem 3646) mokrých preparátů, řadu skeletů a velmi dobrou sbírku koster srovnávací anatomie, zejména koster primátů, včetně antropoidů. V r. 1940 dostal tehdejší přednosta německého anatomického ústavu, prof. Otto Grosser, pokyn, aby převzal sbírky českého anatomického ústavu. Převzal je formálně, ale nechal je uložené v zavřeném českém ústavu, jakožto kolegiální gesto vůči prof. Borovanskému, který se stal přednostou po zemřelém prof. Weignerovi (Borovanský, 1960). O něco později došlo pak násilnému vyklizení českého anatomického ústavu, a k přeměně budovy ve vojenský lazaret. Tehdy si německý ústav narychlo přestěhoval část sbírek mokrých preparátů a kosterní sbírky srovnávací anatomie do budovy německého anatomického ústavu, většina mokrých preparátů byla však zničena. Antropologické kolekce byly předány německému antropologickému ústavu přírodovědecké fakulty, část kolekcí získal ústav zpět, stopa většiny pro nás zanikla (Borovanský, 1960).
Koncem války byla budova německého anatomického ústavu zasažena bombou při spojeneckém náletu v r. 1945. Tím byly též vážně poškozeny sbírky, a jejich úpravy a rekonstrukce trvají prakticky až dosud.
Po válce, kdy český anatomický ústav po naprosté devastaci svých bývalých prostor v Kateřinské ulici začal nově pracovat v budově bývalého německého anatomického ústavu, byly postupně s obnovováním výuky také nahrazovány, doplňovány a obnovovány ztracené, náletem poškozené či zničené sbírky. Práce vedl prof. Borovanský, který od r. 1937 (s válečnou přestávkou) vedl anatomický ústav do roku 1970. Srovnávací sbírky byly částečně zrestaurovány po náletu, zčásti doplňovány přírůstky materiálu ze zoologické zahrady. Preparáty normální a topografické anatomie byly systematicky vytvářeny asistenty a demonstrátory ústavu. Prof. Borovanský se svými žáky pořídil (mimo jiné) i kompletní soubor řezů zmrazeným lidským tělem pro účely topografické a klinické anatomie. Historie sbírek ústavu samozřejmě nekončí. Moderní materiály a umělé hmoty dovolují nové přístupy k tvorbě korosivních preparátů a mnohé další možnosti. Klasický anatomický preparát muzejního typu však není zapomenut a není zanedbáván ani dnes. Bude potřebný a oceňovaný i v budoucnosti.
Borovanský, L.: Osobní sdělení, 1960
Hyrtl, J.: Geschichte der Anatomie an der Carl-Ferdinands-Universitaet in Prag. Gottlieb Haase Sohne, Prag, 1841
Hyrtl, J.: Handbuch der Zerglierungkunst als Anleitung zu den Sectionsuebungen und zur Ausarbeitung anatomischer Praeparate. Wilhelm Braumueller, Wien, 1860
Ilg, G.: Vorvort gesprochen bei der feirlichen Einweihung des neuen Locals der anatomischen Lehranstalt an der K.K. Carl- Ferdinands-Universitaet zu Prag, in der anatomischen Hoersaale an 11ten October 1830. Sommersche Buchdruckerei, Prag , 1830
Rabl, C.: Geschichte der Anatomie an der deutschen Carl-Ferdinands-Universitaet in Prag. Im letzten Jahrhunderten mit besonderer Beruecksichtigung der letzten fuenfzig Jahre. CALVÉsche Buchhandlung, Prag, 1899
Weigner, K.: Z osudů anatomie na Karlově učení, Praha, 1926
Zpět na vrchol
© Anatomický ústav 1.LF UK